Internát
Internát
Internát
Historie školy

Historie školy

Podnět k založení Zemského ústavu pro hluchoněmé ve Valašském Meziříčí dal poslanec Karel Richter na schůzi zemského sněmu dne 17. 1.1906. Zemskému výboru bylo uloženo, aby byly přesně vedeny seznamy hluchoněmých, školou povinných dětí. Na základě těchto seznamů byl výboru předložen návrh řešení nedostatku míst v ústavech pro hluchoněmé.


V r. 1906 přísedící zemského výboru pan JUDr. Jan Žáček, zemský tajemník Dr. Josef Sieber a ředitel ivančického ústavu Josef Kolář podnikli studijní cestu po Německu, Švýcarsku a Rakousku. Ve zprávě o své cestě navrhli zřízení třetího českého ústavu pro hluchoněmé děti na Moravě (po Ivančicích a Lipníku). Návrh byl schválen zemským sněmem 22. 3. 1907 a o sedm měsíců později 5. 10. 1907 bylo s konečnou platností rozhodnuto, že nový ústav bude postaven ve Valašském Meziříčí.Plán k němu vypracovali architekt Ing. Rybka a zemský architekt Antonín Papež.Se stavbou se započalo v červnu 1909. Prováděla ji firma Ing. Müller a spol. a vyžádala si 803 953 korun a 3 haléře. Snad nejzajímavější fakt je, že celá stavba byla hotova za dva roky v roce 1911. Valašskomeziříčský ústav byl původně určen pro 120 žáků z jižní i východní Moravy a Slezska, kteří mohli být vyučováni v osmi postupných ročnících. Dále bylo systematizováno deset učitelských míst kromě ředitele a katechety. O hospodářskou správu se staral úředník zemské účtárny.


Prvním ředitelem byl jmenován 13. 12. 1910 Antonín Shell. 3. ledna 1911 byla bohoslužbami v místním kostele zahájena činnost nového ústavu. Prvními žáky bylo 11 chlapců a 15 děvčat, rozdělených do dvou oddělení první třídy. Hlavní vyučovací metodou byla metoda orální, která vycházela z nácviku izolovaných hlásek a slabik.Velká péče se věnovala rukodělné výchově, kterou vyučovali většinou odpoledne krejčí, obuvníci, stolaři a švadleny-předchůdci dnešních vychovatelů. Tito pracovníci se až do roku 1948 jmenovali "školní dozorci".

V období 1. světové války byl ústav dán k dispozici c. a k.armádnímu sboru ve Vídni a bylo zde umístěno 500 raněných vojáků. Teprve v dubnu 1919 byl lazaret přestěhován a ústav odevzdán svému účelu. Protože budova byla ve velmi špatném stavu, mohlo se začít vyučovat až 15. 10. 1919. Antonín Shell odešel do důchodu a na jeho místo byl 19. 10.1919 jmenován Jan Sedláček. Ten v roce 1922 – 23 zavedl Malischovu vyučovací metodu (mateřská metoda). Učitelé jezdili na studijní cesty do zahraničí (Lipsko, Hamburk, Vídeň).Zkušenosti z cest uplatňovali ve škole, tvořili si vlastní učebnice ( např. O. Zajíc: Slabikář pro hluchoněmé).

Ve třicátých letech byla věnována zvýšená péče pracovní výchově. Dívky vyučovala ruční práce první žena na ústavu Ludmila Machová. Učilo se rovněž všeobecným ručním pracím: lepenkářství, knihařství, práce na hoblici, jednoduché řezbářství, košíkářství, keramika a modelování, práce v krejčovské a obuvnické dílně, a činnosti na zahradě a ve skleníku. Kromě toho chlapci a děvčata sami vykonávali úklidové práce v ložnicích, v klubovnách, ve třídách, v jídelně, na schodištích a na chodbách.


Ve dnech 29. 6. - 1. 7. 1931 se v budově ústavu konal 4.pracovní sjezd československých učitelů hluchoněmých. Na základě tohoto sjezdu byla pak ve školním roce 1931 - 32 zřízena přípravná třída, jejímž úkolem byla všeobecná příprava malých předškolních dětí ke vstupu do 1.ročníku. Po náhlém úmrtí ředitele Sedláčka dne 6. 12.1934 byla správa a řízení ústavu od 1. 10. 1935 svěřena řediteli Františku Zajícovi.

Ve školním roce 1936 - 37 byli někteří učitelé vysláni na hospitaci k Dr. Barczimu do Budapešti, kde se seznamovali s metodou diagnostikování sluchové vady a s metodami výuky a výchovy hluchoněmých dětí. Tato Barcziho metoda byla pak ověřována ve valašskomeziříčském ústavu. V té době se také začala používat první kolektivní zesilovací aparatura zdejší firmy Mikrofona bratří Knotků. Přístroj byl používán ke zjišťování zbytků sluchu žáků.

V září a říjnu 1938 byly v důsledku mobilizace děti poslány domů a v ústavu byla zřízena vojenská nemocnice. V únoru r.1940 zabrala polovinu budovy říšská armáda, ve druhé polovině školy se vyučovalo. V září 1940 odešel František Zajíc do důchodu a na jeho místo byl jmenován Eduard Hradil. V roce 1942 přibyly do ústavu i děti ze zrušeného ústavu v Lipníku a děti i učitelé z Ivančic. Od konce roku 1944 se přestalo vyučovat úplně.Vojenský lazaret zabral všechny prostory školy. Obnova výuky začala po odstranění škod v budově až 15. 10. 1945. Bylo zde umístěno 102 žáků v 11 třídách. Koncem roku 1946 odešel do důchodu ředitel Eduard Hradil a na jeho místo byl jmenován Jiří Mynář.

V roce 1948 nesla naše škola název Základní škola pro neslyšící, byla zestátněna a výuka probíhala podle platných učebních osnov kombinovanou metodou, s využitím písma a přirozených posunků. Cvičilo se odezírání, aktivní řeč, využívalo se názoru. Od září 1953 dostala škola podle nového školského zákona název Osmiletá střední škola pro hluchoněmé. Učilo se orální metodou. Ředitelem byl jmenován Augustin Konečný, do té doby učitel neslyšících. V r.1954 se podílel významně na zpracování osnov českého jazyka, matematiky a dějepisu pro školy pro neslyšící. Škola byla vybavena speciálními pomůckami, modernizovaly se dílny. Mateřská škola získala vyhovující prostory v bývalém bytě ředitele. V roce 1964 byl jmenován ředitelem školy Bohumír Holotík. Mateřská škola se rozšířila na 2 třídy, byl vybudován audiologický kabinet. Ve vyučování orální metodou se při výstavbě řeči využíval daktyl.


V září 1971 nastoupil do funkce ředitele Bohuslav Škabraha. V těchto letech proběhla oprava fasády, oken, střechy a sociálního zařízení. V roce 1976 převzala ředitelskou štafetu první žena Pavla Odstrčilíková. Věnovala velkou pozornost zvýšení kvality surdopedagogické práce. Ve vyučování se pracovalo orální metodou. Zdůrazňovala se správná artikulace a srozumitelnost řeči, odezírání, čtení s porozuměním a reprodukce čteného textu. Byla zavedena také řečová výchova v internátě a každodenní psaní deníků.

V srpnu 1981 byl jmenován do funkce ředitele Oldřich Indrák. Začala se provádět generální oprava vnitřních prostor za provozu školy, která trvala až do r.1987. V té době učitelé spolupracovali při tvorbě celostátních učebních osnov pro ZŠ a programů výchovné práce pro MŠ, také se podíleli na tvorbě nových učebnic. Ve škole bylo 110 žáků ve 14 třídách, 19 učitelů a 15 vychovatelů. V MŠ bylo 30 dětí a 6 učitelek.

V roce 1987 bylo zřízeno střední odborné učiliště elektrotechnické.

Po listopadu 1989 celá republika procházela celospolečenskými změnami, měnily se i zaběhnuté stereotypy ve školství. V lednu 1990 odvolala rada Sm KNV Ostrava z funkce stávajícího ředitele školy a nařídila volbu nového ředitele. V tajných volbách byl zvolen Mojmír Vraj, který zastával tuto funkci do roku 1992. Za jeho působení se rušily Krajské národní výbory a škola dříve řízená KNV Ostrava získala právní subjektivitu.Dále byla provedena rekonstrukce kaple. Střední odborné učiliště, o které byl mezi žáky velký zájem, bylo rozšířeno o střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Při škole byl založen nadační fond.


V roce 1992 vyhlásil Školský úřad ve Vsetíně po dohodě s MŠMT ČR konkurz na ředitele školy. Na základě doporučení konkurzní komise byl ministrem školství jmenován ředitelem školy od 1. 9. 1992 Mgr. Petr Šulák.

Školské zařízení několikrát změnilo název. Dnes se jmenuje Mateřská škola, základní škola a střední škola pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí a od roku 1993 je řízena MŠMT.

V letech 1992 - 2008 proběhla ve škole rozsáhlá rekonstrukce.

V letech 1992 – 1997 byla dokončena rekonstrukce kaple, která se stala společenskou místností, kde se scházejí všichni žáci. Dále byly zapojeny bleskosvody a doplněny chybějící okapy.

Bylo vybudováno nové moderní plynové topení řízené počítačem. V budově je možné nastavit teplotu v každé místnosti. Tím se docílilo stabilní teploty po celý den, a navíc se ušetřily i provozní náklady. S tím souvisí i zateplení stropu v nejvyšším podlaží. Všechna okna v celé budově byla zasklena izolačními dvojskly.

Následovala přestavba kuchyně, skladových a provozních prostor. Byla opravena prádelna, sušárna a žehlírna. Ve vnitřním dvoře bylo vybudováno atrium s podiem, hledištěm a kašnou. Kolem celé budovy byly vybudovány anglické dvorky, které odvádějí od budovy vodu. Škola získala tři auta, pro které bylo nutné vybudovat garáže Přitom vzniklo také nové parkoviště. Byla vybudována učebna zahradníků. V budově byla zřízena místnost pro rodiče, kteří vozí své děti denně do školy.


V letech 1997 – 2004 se budova stala památkově chráněným objektem, proběhla regenerace parku. Po dohodě s památkáři byly pokáceny staré stromy a provedena nová výsadba z Fondu životního prostředí. Bylo vybudováno nové přístupové schodiště v parku a opraveno oplocení areálu.

Proběhla rekonstrukce venkovních hřišť. Vznikl atletický stadion s tartanovou dráhou s umělým trávníkem a víceúčelovými hřišti na odbíjenou, házenou a kopanou. Bylo rekonstruováno také hřiště mateřské školy.

Celá budova dostala novou střechu včetně rekonstrukce poškozené vazby. V suterénu byly provedeny sanační omítky. K velkým úpravám došlo v zahradě. Nejprve byl zbourán starý skleník. Na jeho místě vznikly tři nové, vytápěné skleníky

Dále byla postavena nová tělocvična a posilovna se sociálním zázemím a spojovací chodbou, která byla připravena pro spojení s budoucí střední školou. Projekt průmyslové školy byl připraven.

Výstavba nové střední průmyslové školy elektrotechnické školy probíhala v letech 2005 – 2007. Škola měla být původně otevřena 1. září 2006, ale výstavba se opozdila kvůli velkým mrazům v lednu 2006, takže škola byla otevřena až 1. března 2007.

Na SPŠE studují žáci informační technologie. Studium je zakončeno maturitou. Dále škola nabízí dva učební obory: elektrikář a zahradník. Učební obory jsou ukončeny závěrečnými zkouškami s výučním listem. Na škole mohou studovat i žáci s jiným zdravotním postižením. Budova byla vybavena novým nábytkem a počítači.

Škola dosáhla mnoha pedagogických úspěchů. V r. 1990 bylo zřízeno Speciální pedagogické centrum (SPC), které se věnuje vzdělávání dětí od jednoho roku. V r. 1995 bylo SPC rozšířeno o detašované pracoviště ve Frýdku – Místku. V r. 2000 přibylo detašované pracoviště ve Zlíně.


Po roce 1989 se úplně změnil vzdělávací systém sluchově postižených. Dřívější rozdělení: školy pro nedoslýchavé, školy pro děti se zbytky sluchu, školy pro neslyšící bylo zrušeno a nahrazeno jednotným názvem: školy pro sluchově postižené. Podle tohoto dělení se setkáváme ve třídách s různým stupněm sluchového postižení. To má za následek, že učitelé musí k žákům přistupovat individuálně, dle stupně jejich sluchové ztráty. Podle toho vypracovávají učební plány a vyučovací postupy. Od r. 1993 ve škole pracuje také školní psycholog.

Od roku 1993 se ve škole pracuje metodou totální komunikace. Tato metoda využívá ve vzdělávání znakový jazyk, přináší žákům více poznatků a je efektivnější. Rodiče jsou našimi partnery, mohou navštěvovat školu, účastnit se výuky a aktivně se podílet na vzdělávání svých dětí.

V r. 1997 byla založena Asociace pedagogů sluchově postižených (APSP), která usilovala o spolupráci pedagogů sluchově postižených v rámci ČR.

Byly zřízeny I.–III. logopedické třídy, kde se vzdělávají žáci s vadami řeči. V roce 2003 byla navázána spolupráce s Free-artem v rámci projektu EU: Vzdělávání osob se zdravotním postižením I a II.

V letech 2004 – 2005 se škola zapojila do programu iniciativy Společenství EQUEL jako partner číslo 1 v projektu „Pro plný život“. Jedná se o celoživotní vzdělávání osob se zdravotním postižením. Byl vypracován pilotní program v rámci zemí EU na postgraduální a rekvalifikační činnosti pro zdravotně postižené.

V letech 2003 – 2008 probíhaly mezinárodní projekty Socrates a Comenius, kde ve spolupráci s Řeckem, Kyprem, Estonskem, Francií, Německem a Belgií se učitelé věnovali vzdělávání sluchově postižených. Navštívili všechny zahraniční školy, konzultovali metody práce a předali si mnoho cenných zkušeností. Pro žáky byla tato spolupráce také obrovským přínosem, protože mohli navštívit vybrané školy společně s učiteli, rozšířili si vědomosti z anglického jazyka a navíc zjistili, že se výborně domluví znakovým jazykem.

Škola byla za pedagogické úspěchy oceněna. V počítačových soutěžích, které vyhlašuje MŠMT získali žáci ZŠ opakovaně mnoho cen. Další ceny získali ve výtvarných a sportovních soutěžích. Každoročně se účastní celostátních sportovních her, mistrovství republiky v kopané, dopravní soutěže BESIP. Ve volném čase žáci navštěvují taneční kursy a učí se společenskému chování.

Od r. 2007 probíhá výuka podle ŠVP „Otevřeme se světu“.

Ředitel Mgr. Petr Šulák se mimořádně zasloužil o rozvoj školy. V  r. 2006 byla škola zařazena mezi 100 nejlepších českých firem (mezi banky, průmyslové podniky a jiné ziskové i neziskové organizace). Za všechny tyto úspěchy byl v roce 2007 jmenován čestným občanem města Valašského Meziříčí, přestože je občanem Vsetína. V prosinci 2008 odešel do důchodu.

MŠMT vyhlásilo konkurs, do kterého se přihlásilo pět uchazečů o místo ředitele. Konkurs vyhrál
Mgr. Antonín Liebel. Novým ředitelem školy byl jmenován od 1. května 2009.

Od září 2009 byly provedeny další stavební úpravy: rekonstrukce vstupních a protipožárních dveří, úpravy internátu, byla postavena částečně krytá pergola,. rekonstrukce sportovních povrchů a sociálního zařízení mateřské školy. Pro výuku byla vybudována nová interaktivní učebna, modernizovala se počítačová síť a ICT vybavení, V parku byla vyhloubena vrtaná studna, provedlo se těsnění oken. Změnil se stravovací systém školy. Všichni žáci i zaměstnanci už nepožívají stravenky, ale strava se vydává na základě čipové karty.

V roce 2016 škola oslavila 105 let svého trvání..

Zaznamenala Mgr. Drahomíra Stavinohová.

Top